...nesmí to čtenáře nudit S vyplazeným jazykem p.s. snad se mi to daří, kdyžtak si stěžujte zde...
Co nabízím....
Profesionální redakční práce, knižní tvorba, publicistika a copywriting zahrnující například tvorbu obsahu pro www stránky a blogy, PR články, rozhovory, reportáže, tiskové zprávy a recenze knih a filmů nebo jiné texty na zakázku. Psaní článků různých žánrů a stylů zpracovaných s netradičním pohledem na věc. Specializace na dětskou knižní tvorbu, pohádky, témata pro ženy a rodiče. Autorka knih Jsem těhotná, ne nemocná, Pohádky ze stříbrného města a Skřítkové pod stříbrným městem. Distanční studium žurnalistiky a dobré reference
Více informací, referenční články a reference na www.petrickova.cz

Ukončení blogu

12. dubna 2012 v 10:09 | Renata Petříčková |  O mě

Z důvodů zejména časových přesouvám veškeré své aktivity na web

Domácí čajovny...






kde jsem k zastižení velmi často, probíhají tu soutěže o krásné ceny, výklady tarotových karet, tématické večery, recenze, ukázky mé tvorby a doslova informační všehosmršť.

Vést dva blogy je pro mě v tuto chvíli časově neudržitelné.
Děkuji za pochopení a těším se na Vás na Domácí čajovně...

Renata Petříčková
 

Časopis Dáma zveřejnil anotaci na knížku Skřítkové pod stříbrným městem

17. ledna 2012 v 22:17 | Renata Petříčková |  Recenze mých knih
Dáma online - logo
Nacházíte se na: Hlavní stránka / Kultura / Kutnohorští skřítci pobaví děti v nové knížce

Kutnohorští skřítci pobaví děti v nové knížce

12. Září 2011 · autor Petr Štěpán · Vložit komentář
Skřítkové pod stříbrným městem
Skřítkové pod stříbrným městem
Máte rádi české pohádky? Ty klasické s typickými postavami jako jsou čerti, vodníci, permoníci a tak dále? Ve volném pokračování knihy Pohádky ze stříbrného města se jich dočkáte! Zkušená autorská dvojice Renata Petříčková a Michal Vaněček opět připravili na základě kutnohorských pověstí, ale i své fantazie, knihu pohádek plnou oblíbených postaviček s názvem Skřítkové pod stříbrným městem.
Knížka o 152 stranách je doplněna kouzelnými ilustracemi Ondřeje Zahradníčka, které vám připomenou staré dobré pohádky, tak jak je máme rádi. Skřítky pod stříbrným městem vychází letos v rámci nakladatelství Maxdorf.
Zařazení: Kultura

Leonardo da Vinci

16. ledna 2012 v 15:20 | Renata Petříčková, www.projekt-baraka.cz |  Výběr mých zajímavých článků
Většina jeho malířské tvorby byla ztracena v nenávratnu, ale přesto jeho odkaz přetrvává. Nejen v obrazech. O jeho dětství víme jen velmi málo. Víme však, že se osudného 15. dubna 1452 narodil ve 22 hodin a 30 minut. Ve skromných podmínkách se zrodila neuvěřitelná osobnost, která ovlivnila dějiny na generace dopředu. A stále ovlivňovat bude. Některé jeho vynálezy stále čekají na realizaci.

Na růžích ustláno neměl, byl totiž nemanželským synem obyčejné venkovské ženy a váženého notáře. Jeho otec se později oženil se sobě rovnou a sice - světě div se - dcerou notáře. Jeho matka se také provdala, když byl malému Leonardovi jeden rok. Ač levoboček, měl štěstí a jeho vlastní otec mu zajistil alespoň odpovídající vzdělání.
Dobře udělal.

Žák předčil svého učitele
Leonardo byl totiž velmi nadaný žák a to v mnoha směrech. Od přírodovědných oborů až po umění a techniku. Od patnácti let se učil pod vedením renomovaného Andrea del Verrochio. Již jeho první díla dávala tušit, že je tu tovaryš, který převyšuje své učitele. Jedno z jeho prvních děl je proslulý "Křest Krista", který byl tak úžasný, že sám mistr Verrochio se prý rozhodl, že již malovat nebude. Nejspíše propadl pocitu, že sám již nemá svému žákovi (potažmo i žákům jiným) co nabídnout.

Da Vinciho Mona Lisa je opředena tajemstvím
Kdo by neznal tento legendární obraz? Je na něm žena? Jaká žena? Proč se tak tajemně dívá? Když se na ní zadíváte, můžete po čase získat stejný dojem, jako mnozí badatelé - a sice, že na obraze je podobizna muže.
Kdoví, tohle tajemství si vzal sám Leonardo da Vinci do hrobu. Tajemství díla, které tvořil celé tři roky po svém návratu z Milána do Florencie.

Ovšem Dáma s hranostajem je již příjemnější
Přesto, když se podíváte i na další jeho známý obraz a sice Dámu s hranostajem, lze jen těžko odolat jistému podezření, že valná část Mony Lisy je JEN autorovým osobitým stylem. V tvářích obou dam lze nalézt některé jemné společné rysy.
Mona Lisa stejně jako Dáma s hranostajem je prostě Leonardo Da Vinci. Jeho hluboké úhly a esovité tvary…

Homosexualita ho zastavila v jeho rozkvětu?
V roce 1476 byl obviněn a vyslýchán z trestného činu obcování s mladým prostitutem. Homosexualita byla tenkrát stíhána a trest mohl být i nejvyšší - smrt. Mezi skupinou obžalovaných, kde byl také mladý Leonardo, byl ovšem syn jednoho z vlivných florentských občanů a tak díky protekci všichni vyvázli jen s tělesnými tresty.
Nikdo neví, co na celé kauze bylo pravdy, ale Leonardo da Vinci se od té doby uzavřel více do sebe a někteří si myslí, že právě kvůli této události nedošlo mnoho jeho vynálezů uplatnění. Leonardo da Vinci tehdy jednoduše ztratil důvěru ve svět kolem sebe a uzavírá se do svého vlastního světa.
Není divu…

Byl zrozen pro Miláno?
V roce 1482 odchází z Florenci do Milána a tam nachází obdiv i své následovníky a také zde studuje technické vědy, ale také meteorologii či astronomii. Maluje zde "Poslední večeři", ovšem poněkud nešťastnou technikou - temperou a olejem - a dílo brzy chátrá. Jako úplně zničené bylo prohlášeno již v polovině 16. století a bylo nákladně a složitě restaurováno.
V roce 1499 se vrací do Florencie, kde studuje matematiku a anatomii… poté se ale opět vrací do Milána, kde se stává chráněncem mladšího bratra tehdejšího papeže Lva X. a dostává pravidelný plat, což je pro něj příjemné. Do této doby se tento nadaný člověk potýkal spíše s bídou. Ve Francii pak ve věku 67 let odchází navždy do uměleckého nebe.

Génius? Sochal, zkoumal přírodu, tvořil hudbu, vynalézal…
Byl to nefalšovaný vědec, ale také vojenský inženýr. Správně pochopil pohyby planet, fyzikální zákony pozemské a také anatomické základy. Svými díly navazoval na takové velikány jako byly G. Galiei, F. Bacon či I. Newton. Na své konto si připsal vynález principu fungování odsřtedivky, letadla, padáku, potápěšského úboru, bagru, šlapacího soustruhu či tiskařského lisu. V jeho šuplíku zůstal bezpočet plánů….
Nabízí se otázka. Byl tenhle člověk vůbec z našeho světa?
Zanechal 3 500 technických náčrtů, skic a plánů, některé i šifrované. A navíc je tu stále ta záhadná snad už i mýtická Mona Lisa.
A škoda, že se nezachovala jeho hra na loutnu, kterou miloval… to bych si ráda poslechla.

Leonardo da Vinci
(15. dubna 1452 Anchiano u Vinci - 2. května 1519 Cloux u Amboise)

Možná o něm nevíte, že:
- dvě zakázky po něm zůstaly nedokončené. A sice obraz pro kapli sv. Bernarda a obraz s názvem "Klanění králů", který rozpracoval. Stejně jako další obraz sv. Jeronýma na poušti
- je mu připisováno ještě jedno krásné dílo s názvem "Madona ve skalách", kde není jasným autorem, ale podle linií a stylu je pravděpodobné, že je jeho.

Zdroje:
Foto - potrét www.wikipedia.org
Dáma s hranostajem www.wikipedia.org
Poslední večeře www.wikipedia.org

 


Magický herbář i zvěrokruh od Petry Neomillnerové jsou kapesní klenoty

16. ledna 2012 v 10:51 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Zajímavé recenze úúúplně cizích knih :-)

Petra Neomillnerová: Magický herbář

Petra Neomillnerová: Magický zvěrokruh

Dvě malé kapesní knížky s touto tématikou mohou vzbuzovat rozpaky. Zkrácené a upravované verze čehokoliv se totiž jen málokdy podaří. Tady se to bez výjimky PODAŘILO!
Miniaturní encyklopedie, do kterých se Petře Neomillnerové podařilo vměstnat čtivou formou nejen základy informací, ale i mnohé další, rozvětvené a pro mě třeba úplně neznámé.
Petra Neomillnerová je jednou z nejúspěšnějších autorek součastnosti, zaměřuje se zejména na žánr fantasy, ale také mimo tyto dvě vydala tři knihy o magii (kameny, runy, milostná magie).

Magický herbář
Hned v úvodu nás autorka navnadí. A to moc krásně.
Milou pozvánkou do zahrádky prosluněné, i stíhané podzimní plískanicí a hlavně nádherným povzbuzením, že KAŽDÝ z nás má intuitivní schopnost rozeznat na co která bylinka je. Schopnost tak zasunutá a tak utlačovaná, že se nám dnes ozývá jen snovou matnou vzpomínkou jako odkaz našich předků. A pokračuje vlastními bylinkovými začátky a základními informacemi o magii i léčivých účincích bylin.

A potom se rozjíždí plejáda všech možných bylinek.
Vzhledem k rosahu knížky tu nejsou všechny - pochopitelně - a to je obrovská škoda.

Z jediného důvodu - knížka je psána tak, že máte chuť si s ní sednout někam do koutku, udělat si bylinkový čaj a být vděčná za to, že existujete. Najdete tu i recepty nejen na očistné vody, kadidla, čarovná vína, ale také na čarodějnický med lásky.

No tomu neodolám a podělím se…

Čarodějnický med lásky
1 hrnek světlého medu, 2 zlomené tyčinky skořice, 1 lžička celého hřebíčku, 1 kousíček zázvorového cukru, 2,5 cm kousek sušené citronové kůry, 2,5 cm kousek vanilkového lusku, 1 špetka mletého kardamonu, 2 růžové svíčky, 1 sklenice s uzávěrem.

Všechny bylinky a med posilte svým magickým záměrem. Dejte bylinky do sklenice s uzávěrem, přidejte med a protřepávejte, dokud se všechny bylinky nenamočí. Uzavřete a dejte sklenici na oltář mezi dvě růžové svíčky. Rozsviťte je a nechte shořet. Med nechte 3 týdny uležet na tmavém místě. Malé porce přidávejte do jídla a
teplých nápojů k podpoře příjemných pocitů a lásky.


3525YmE.jpg

Obě knížky k sobě náramně ladí
Sice mi není styl čarování s bylinkami zas až tak blízký, ale přesto tuhle knížku odkládám do knihovničky s tím, že budu-li chtít pohladit na duši, zalistuju v ní. Kdekoliv…

Magický zvěrokruh

Tak na tuhle knížku jsem se těšila a otevřela jako první. Nezklamala, nadchla! Na velmi omezeném prostoru tu autorka dokázala velice čtivě shrnout základní charakteristiky znamení a dokonce přidat i to, co může překvapit, nebo to, co jsem ještě o nich nevěděla. Nejsou to žádné zkrácené opisy z jiných tlustých a obsáhlých knih, ale je v tom autorka sama. Její osobnost, její cítění.

V první části knížky vám představí úlohu jednotlivých planet, tu základní, třeba Venuše jako planeta lásky, smyslnosti a pozemských potěšení, Pluto naopak planetou strachu a smrti, ale kupodivu také oplození. Nebo Neptunova touha po romantických dálkách, inspirace, tvůrčí princip, ale také skony k sebedestrukci.

Petra Neomillnerová začíná netradičně Kozorohem, hned se dozvídáme proč. Bere to od ledna, a navíc… sama je Kozoroh. A protože na ní charakteristiky nikdy moc neseděly, dívá se nejen na Kozoroha (ale i na jiná znamení) poněkud netradiční optikou!

To bych považovala za velký klad této knížečky, protože v ní najdete milou a příjemnou formou podány osobnostní rysy jednotlivých astrologických znamení. Jak se chovají v milostném životě, v posteli a koho k sobě přitahují, s kým to naopak klapat nebude? Jací jsou v práci, jaké jsou jako malé dětičky a které kameny k nim patří? A jakými dárky jim uděláte radost? Tak tohle vše najdete právě v Magickém zvěrokruhu.

Tyto dvě knížky jsou maličkými, leč svým obsahem velkými…

Bylo mi opravdu velkou ctí…a velkým potěšením na té nejjednodušší lidské, člověčí a ženské úrovni.

3526ZWN.jpg

Příjemně je knížka zpracovaná i graficky. Jednoduše, vkusně a elegantně. Budí důvěru.

Vydalo nakladatelství Epocha, 2011, www.epocha.cz


A druhý pokus s tužkou... Velekněžka

22. prosince 2011 v 20:33 | Renata Petříčková |  Z deníčku... aneb jen tak v hlavě
Má to být symbol ženské (či bezpohlavní vyrovnanosti), sounáležitosti s moudrostí a univerzem...
Mě napadl Egypt... a vznikl druhý pokus s tužkou...


Rozhovor s Evou Švrčkovou, která obrázkům dává rozverné žití...

22. prosince 2011 v 11:38 | Renata Petříčková, www.projekt-baraka.cz |  Výběr mých zajímavých článků
Rozhovor s Evou Švrčkovou, která obrázkům dává rozverné žití...
Teď | Renata Petříčková, www.projekt-baraka.cz | Domov
S tvorbou Evy Švrčkové jsem se poprvé setkala v knížce Ivony Březinové - Kluk a pes. Zaujala mě nikoliv na letmý pohled, ale na ten první důkladnější. A že si její obrázky zaslouží víc, než letmý pohled. Náhle mi došlo, že ty vlasy na panence jsou snad FAKT vlasy? A že ten chlupatý kocour je snad chlupatější než moje kočka!!!!!
Chyba! Odkaz není platný.
Jak se dělá tak krásné umění?
I neváhala jsem a začala jsem se pídit po samotné autorce. Zjistila jsem, že je to velmi příjemná mladá žena a že svou práci miluje. A takové lidi je radost zpovídat. Pojďte se tedy pokochat společně se mnou nad obrázky Evy Švrčkové.
Vy jste mi už trošku něco prozradila, ale pro ilustrace knihy Kluk a pes jste opravdu použila textilní materiály, aby obrázek vypadal zajímavě, jinak a hlavně autenticky. Šla jste s touto tvorbou jak se říká "na jistotu" nebo to byl prostě jen nadšený pokus, který prvotřídně vyšel?
Určitě ne. Tato "technika" si v mé tvorbě našla místo už dávněji. V podstatě se vyvinula ještě během studia na vysoké škole, kde jsem se v rámci volné grafické tvorby dostala k experimentování a snažila se klasické grafické techniky obohatit o něco osobitého. Využívání rozmanitých strukturálních materiálů jsem si brzy oblíbila a tak nějak přirozeně je zahrnula i do ilustrací, které tím postupně začaly získávat jistý rukopis. Aspoň tedy doufám :-)
Na Vašich obrázcích se mi líbí naprostá jednoduchost, která tříbí fantazii pozorovatele. Má chuť v obrázku hledat nějaký třetí rozměr, něco navíc, něco, co na něm nakresleno není, ale je tam skryto. Pocit, nějaká další postava skrytá v křoví,… cokoliv. Kreslíte či malujete obrázek s pevnou představou, co na něm bude, nebo jste někdy sama překvapena, co Vám vzniká pod rukama?
Každé ilustraci předchází přípravná skica, té zase myšlenka, která se zrodí v hlavě, často už při přečtení textu. To je ta lepší varianta, hlavně když jsem si nápadem hned jistá. V horší variantě je potřeba překomponovávat, přetvářet a dívat se na téma z více úhlů pohledu. Většinou se však s papírem a tužkou nějak dohodnu. Skica je vlastně zhmotnění myšlenky. Hotová ilustrace, která podle ní vzniká, je oproti návrhu obohacena nejen o technickou stránku, ale také o duši. To je možná ten třetí rozměr, o kterém mluvíte.
Kdy jste v sobě objevila ten talent a krásu kreslení?
Já jsem ten případ, který už od dětství věděl, jaká bude jeho profese. Paní učitelka ve školce, prý kvůli mě a mojí sestře založila výtvarný kroužek, kam jsme chodily jen my dvě :-) Talent ale nestačí, bez práce a tréninku by to nešlo.
A kdy Vám definitivně došlo, že v životě jen a pouze toto a nic jiného?
Na vysoké škole jsem si uvědomila, že zaměření na dětskou ilustraci byla správná volba. Zároveň mi ale brzy došlo, že v praxi to nebude tak jednoduché. A taky není. Naštěstí nemám ráda stereotyp, takže stále provádím více aktivit najednou. Nevylučuji ani, že bych se jednou pustila i do docela jiného oboru.
Potřebujete na tu správnou náladu pro kvalitní tvorbu nějakou kulisu nebo speciální náladu? Štěstí, neštěstí, zamračeno, slunečno, čtyři stěny, přírodu nebo prostě jen hořící svíčku?

To určitě ano. Aby stál výsledek za to, potřebuji se na práci soustředit a být při ní uvolněná. Pokud tomu tak není, všechno mi většinou trvá mnohem déle. Nejlíp se mi samozřejmě pracuje ve svém ateliéru. V zimě si v něm vytápím dřevem ve starých kamnech, což vytváří příjemnou atmosféru, kterou ještě podporuji oblíbenou hudbou. Přiznávám, že jsem romantik :-)
Tak to je nádherná atmosféra. A pracoviště, přiznám se - téměř záviděníhodné! Co je nejtěžší na tom prorazit do profesionálního světa ilustrátorů, kreslířů, malířů? Co byste poradila těm, co přijdou zkoušet své štěstí po Vás?

Především je potřeba být k sobě upřímě kritický, neustále na svém umu pracovat, mít rozhled a nenechat se odradit prvními neúspěchy. Stejně jako v jiných oborech, i tady platí, že vyhrává ten silnější. Navíc český knižní trh je trochu těsný a nechrlí dostatek dětskýh knih, nemůže tedy uživit všechny ilustrátory. Proto je potřeba orientovat se i na zahraničí.
V zahraničí je situace jiná?

Samozřejmě je to individuální, ale spíše je to cesta pro více možností. Pro představu, jaká je situace za hranicemi, stačí navštívit např. mezinárodní veletrh dětské knihy v nedaleké Bologni, který každoročně prezentuje ty nejlepší kousky z tohoto odvětví.
Dočetla jsem se o Vás, že máte ráda víno a nemáte ráda osminohé společníky? Zkusím úplně improvizovat. Jaké víno máte tedy nejraději (ať se inspirujeme) a které pavouky nenávidíme (přepokládám, že pavouky) ;-)?

Pocházím z jižní Moravy, takže bez vína by to snad ani nešlo :-) Vína mám ráda vyzrálá, s plnou chutí. Nejraději však přímo z koštýře vinaře. Takže pro inspiraci doporučuji přijet k nám. Pavouky nenávidím úplně všechny. Nemůžu za to, mám fóbii.
Tak s takovou inspirací a bez pavouků se to musí tvořit samo. A jak čerpáte energii, když už Vám dojde?

Energii dobíjím hlavně spánkem, i když žádný velký spáč nejsem. Velmi mi pomáhá cvičení, především power yoga. Moje práce je ale docela vděčná. Na jednu stranu energii odebírá, ale zároveň mě i nabíjí, jako každá činnost, která člověka baví.
Co chystáte nového? Výstavy, nové knížky, na jakém obrazu právě nyní pracujete?

Momentálně jsem rozběhaná do více směrů. Učím na střední umělecké škole, věnuji se grafickému designu, mezitím odbíhám do svého ateliéru k barvám a grafickému lisu. Od Nového roku se plánuji pustit do několika nových projektů pro děti i dospělé. Až podle výsledku uvidíme, jestli z nich vzejde i nějaká výstava. Zatím nechci nic zakřiknout ale můžu Vás informovat :-)
To bych byla určitě moc ráda. Těším se a držím palce, protože tak krásných ilustrací je u nás jako šafránu…
Obrázky jsou z knihy Kluk a pes Ivony Březinové

CHUMELENÍ Jiřího Kahouna nadělí dětskou radost! Krásnou...

22. prosince 2011 v 1:28 | Renata Petříčková, www.popelky.cz |  Zajímavé recenze úúúplně cizích knih :-)

Ještě jeden předvánoční tííípek! Už to asi nestihnete, ale přesto. Zachumelená knížka. Tak tohle mězaujalo ve změti čtiva v knihkupectví a neodolala jsem, abych si na obálku alespoň nesáhla. Jestli náhodou není "plastická". Není… Ovšem ani uvnitř se zklamání nekoná. Pohádky, které bych jako dítě milovala. Krátké, milé, psané přesně tak, jak děti přemýšlí. Tak tohle se Jiřímu Kahounovi povedlo. O to víc, že si celé knížečky vážím i proto, že on sám je také AUTOREM ILUSTRACÍ.


3099YzF.jpgA to je sen, ke kterému mám od srdíčka blízko.
Tuhle informaci jsem si ovšem našla až po přečtení pohádek, což bylo jistě dobře, protože jinak bych celé knížce začala notně nadržovat.

Ale ono by k tomu možná ani nedošlo.

Hned první pohádka. Malý myšáček vidí poprvé v životě hvězdičky. Tak mu učarují, že když potom začne padat sníh, ten malý hlupáček si myslí, že padá hvězdička. Nadšeně jí nese mamince, ale ona, ta studená hvězdička… zmizí… roztaje…

Myšáčkova maminka se shovívavě usmívá jeho naivitě, ale myšáček si stejně dál myslí, že to byla hvězda….

No řekněte sami, nad takovou pohádkou musí zaplesat každé dětské srdíčko. Takovou tou maminkovskou něhou, tím, co dnešním pohádkách - zejména těm televizním, už docela dost chybí.

Je to takový hladivý návrat do dětství.

Ale nejen s myšáčky. Ale také s havrany, medvědy, sýkorkami nebo jezevci… prostě celá ta lidskému oku spíše utajená příroda, svět zvířátek tu ožívá ve čtyřech oddílech, ve kterých se jemně a sotva znatelně oddělují různé stupně zimy, chumelení a vánoční nálady.

Velmi hezky byla vybrána i ukázka na obal knihy, místo anotace. Tady se zase dostáváme do rodiny ježečků, když babička s vnoučkem robryndali společnými silami mísu se sněhem a bylo po pusinkách. Babička plakala, ale ježeček to vymyslel - nejsladší vánoční pusinky jsou přece ty opravdové - pusinkové! A takové ježčí políbení hned dostává romantický nádech!

3100MDM.jpg

A v knížce stále chumelí…

Miloučké a krátké pohádky, přečtení nezabere víc než dvě minuty, to je krásná chvilka přesně do postýlky.

Ilustrace Jiřího Kahouna
Nemůžu tenhle fakt opomenout. Ani kdybych chtěla.
Ilustrovat si vlastní knížku je pro každého autora psaného textu velký svátek.
A pro čtenáře to znamená jediné. Je tu téměř na sto procent na obrázku právě to, co viděl sám autor,
když příběhy vymýšlel.
A tady je to dovedeno k dokonalosti ještě tím, že přímo miluju ruční práci při tvoření obrázků. A tady je! A je vidět!
V tom, čemu by někdo řekl drobná nedokonalost, přetažení nebo nedotažení.
Pro mě je to znak lidské teplé ruky, která s láskou a nadšením obrázek kreslila. Pro sebe… a pro děti.

3101YzB.jpg

Takže tohle je stoprocentní Jiří Kahoun. A jestli tedy ještě můžu takhle na rychlo doporučit jednu knížku pod stromeček, tak je to určitě CHUMELENÍ.

A já se už moc těším na sváteční dny, protože syn si jí taky rozbalí Laughing… A zalezeme do postele a budeme chumelit.


Vydalo nakladatelství Euromedia, Knižní klub, www.euromedia.cz, 2011
K dostání u dobrých knihkupců a na www.ebux.cz
Renata


Inspirace hvězdou

21. prosince 2011 v 20:24 | Renata Petříčková |  Z deníčku... aneb jen tak v hlavě
aneb, jak to dopadne, když jsem se zahleděla na tarotovou kartu Hvězda...
a vzala do ruky tužku. Jen tak. S tím, že s tužkou jsem v životě nekreslila a tak to nejspíš ani neumím.


a předloha byla tato...

tak umím nebo neumím?
Ani nevím... Ale bylo mi u toho hezky. A to je asi nejdůležitější.

Čerti Vítězslavy Klimtové potěší svou veselou povahou

21. prosince 2011 v 11:03 | Renata Petříčková, www.projekt-baraka.cz |  Výběr mých zajímavých článků
Výstavy Vítězslavy Klimtové mají v pardubickém Mazhausu velký úspěch. Letošní předvánočně laděná expozice má název Čerti a bytosti z podzemí. Člověk by čekal peklo. O to víc, že je vše umístěno v Šatlavě, což je podzemní prostor pod výstavním prostorem Mazhaus. O to víc překvapí, že vcházíme nikoliv do pekelných plamenů, ale přímo do nebeské brány.Ovšem čerti tu také budou. A budou to docela kvítka!

Vítá vás růžová andělka, krásná slečna andělová, která má velmi zvláštní úkol. Stráží každého, kdo má někoho rád… a kousek vedle ní je starý anděl, který drží ochranou ruku nad těmi, kdo se chtějí něco nového naučit. Alespoň dle průvodkyně a koordinátorky výstavy, Soni Oberreiterové.
Ta dětem školkového věku na prohlídce například dále prozradila naprostou novinku. A to, že v nebi žije také Fičavec, Bouřňák nebo Fujavice, což je bytosti, které moc rádi dělají neplechy. Třeba zvedají holkám sukýnky nebo vám zacuchají vlasy nebo nějakou podobnou lotrovinu. Tomu se potom Fujavice směje tak, že se celá pokřiví.
Součástí nebeské expozice je také zasněžená vesnička, na které se postavičky pohybují a zpívají. Krásný je ovšem nápad udělat nějaký pohádkový výjev do skříně.

To se Vítězslavě Klimtové velmi podařilo…
A pokochat se můžete i nad čarodějnou chýší, nad kterou se tyčí obrovská sova a uvnitř svítí oranžové světýlko, které velmi věrohodně imituje oheň. Podle mě tohle je nejpodařenější kousek na celé výstavě a to z jednoduchého důvodu. Stačí se na tuhle chýši podívat a jste TAM. Jste v pohádce! Tak autentické a krásné to je. Postavičky jen se pohnout a jen promluvit.
Jenže hned za čarodějnou chýší se dostáváme do pekla. Není tam strašidelno, děti se nemusí bát. I když první dva exempláře bazilišků budí poněkud respekt. Pokud totiž baziliška probudíte,tak ho nesmírně naštvete, on zakoulí očima a vy leknutím zešedivíte. Navždy. I s oblečením. A co hůř. Nepomůže, ani když se převléknete. Zase zešedivíte. Krásný byl taky čert hospodáříček a čert, který lenošil po bujaré noci. Ten se vážně vydařil. Stejně jako nakouknete do čertovské kuchyně. Tam se toho moc neuvaří, čerti umí leda tak muří nohy a pavoučí nožky do kotlíku naházet a vystavené dobroty dělaly děti z jedné pardubické základní školy. Vidíte to, na peklo se prostě nelze spolehnout.

Tam Vám najíst nedají…
Soňa Oberreiterová mi prozradila, že i tentokrát si velkou část povídání k jednotlivým postavám Vítězslavy Klimtové vymyslely s kolegyní samy. A mne zaujaly krásné a velmi věrohodné pavučiny. A vůbec, když jste se tady pozorně rozhlédly, viděli jste mnoho malých detailů, které tvoří dokonalý celek. Netopýři visící ze stropu, duchové nalepení na zdi, světelné efekty a hlavně… hlavně ty pavučiny!!! Jako živé. No pravda, při bližším ohledání jsem s úlevou zjistila, že pavouci jsou plastoví…
A mě napadá jediná otázka: Není Vám potom líto, když tak krásnou expozici zase musíte zbourat? "Ne, není,… tak my se zase těšíme na tu další," odpovídá s úsměvem paní Oberreiterová a to je vlastně pravda. Plány na příští rok jsou zatím ve fázi vyjednávání, takže ani já vám nemohu prozradit, kdo další bude v Šatlavě vystavovat.
Vítězslava Klimtová (1941) je spisovatelka a výtvarnice, která o sobě říká, že je objevitelkou pohádkové země plné strašidel, víl, skřítků a jiných elementálních bytostí. O tom svědčí i její obrovská bibliografie plná encyklopedií a lexikonů strašidel a jiných pohádkových knížek. Některé její postavičky z knížek žijí i loutkovým životem, jiné existují pouze na papíře a jiné zase pouze v té trojrozměrné podobě. Všechny loutky a detaily k nim si výtvarnice vyrábí sama.

Vítězslava Klimtová žije v Pičíně, kde má nejen výtvarný ateliér, ale také muzeum celé své tvorby. A čas od času se část jejího pohádkového bohatství posadí do auta a přijede někam těšit na putovní nebo stálejší výstavu. Třeba do Šatlavy… tam si jí můžete prohlédnout do 21. prosince, protože do konce roku musí být strašidla, andělé, čarodějná chýše i čert povaleč zase hezky doma, u své výtvarné maminky.
Maminky, která do svých postaviček vtiskává naprosto nezaměnitelný styl, výrazy a drobné detaily. Pokud uvidíte několik jejich děl, tak u těch dalších už dopředu víte, že budou podobné, ale přesto jiné a překvapivé. Zvláštní směs dojmů ve Vás její díla vyvolají…
Více infa: Projekt Baraka - www.projekt-baraka.cz
Foto: Renata Petříčková

Zdeněk Miler – Dětem… aneb dojmy z vzácné výstavy krtečkových obrazů

19. prosince 2011 v 20:02 | Renata Petříčková, www.projekt-baraka.cz |  Výběr mých zajímavých článků
Renata Petříčková
Ve Východočeské galerii v Pardubicích v Domě U Jonáše od 7. prosince 2011 probíhá výstava s názvem Zdeněk Miler -Dětem a Emilie Milerová - Čínská inspirace. Na obě výstavy jsem zavítala a potěšila se vzácností okamžiků vidět naživo ruční a pečlivou práci Zdeňka Milera a jeho Krtečka.
Je velká škoda, že týden před vernisáží výstavy pan Miler odešel do uměleckého nebe, ale určitě není škoda, že tam s sebou nevzal Krtečka.
Zůstává tady a stává se nesmrtelným. Letos na jaře dokonce na palubě raketoplánu Endeavour vylétl do vesmíru ke hvězdám skutečným.
Podle slov Mgr. Akad.mal. Vladany Hajnové tu mělo být původně vystaveno asi deset obrazů jako průřez jeho tvorbou, po jeho smrti se však výstava podstatně rozšířila a obrazů a obrázků je tu ke shlédnutí několikanásobně víc. Produkční výstavy, BcA. Ondřej Bouček mi posléze ještě odpověděl na otázku, jak došlo k tomu, že výstava je právě v Pardubicích. Každý rok hledají nějaký tip na vánoční rodinnou výstavu a vedení Východočeské galerie je s rodinou Milerových v kontaktu a tak vznikla právě tato expozice.
Výstava je otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin a potrvá do 7. ledna 2012
A moje dojmy z výstavy?
Tak první a jedinečný je obrovská úcta k tak talentovanému člověku. Vezmeme-li v úvahu těžké dětství Zdeňka Milera, které prožil v Kladně, byl jeho talent opravdu darem od Boha. Když se před devádesáti lety narodil do chudé rodiny, maminka ho krmila kozím mlékem a celá mužská část jeho rodiny pracovala na hutích, což byla nesmírně těžká a zdraví poškozující práce s výdělkem, který stačil leda tak na přežití.
I přes nuzné podmínky jeho tatínek rád maloval a malý Zdeněk ho často pozoroval. A pak… jednoho dne ve škole namaloval podle vzoru při hodině nádhernou horu Říp. Jeho talent se projevil! A pana řídícího velice překvapil! Sám tento svůj dar považoval za "životní zakletí", protože neměl lehký osud a kreslení a malování ho unášelo mimo těžkou a nespravedlivou realitu života. Přesto věděl, že tahle práce je tou správnou cestou, po které má jít a která má smysl. I když je někdy nelehká.
Nic z této životní mizérie byste však na této výstavě nespatřili ani koutkem oka.
Hned v úvodu jsem obdivovala jisté, pevné a sebevědomé črty obyčejným tenkým fixem. Ale i tužkou kreslené studie a skicy (třeba ke knížce Krtek a raketa), více či méně vybarvené. Před Vámi se tu rozkrývá pozadí vzniku krtečků, taková ta mravenčí práce, obrázky, jež nikdy nespatří světlo světa, protože jsou nanečisto. Přesto krásné a odrážejí obrovskou energii a zaujetí a hlavně dlouholetý um jejich autora.
Zákulisí vzniku filmu
Poprvé jsem tu viděla fólie s barevnými postavami , které stojí za animovanou pohádkou. Takzvané ultrafány a filmová pozadí. Na informační tabuli se pak můžete dočíst, že pan Miler sice nakreslil základy (ovšem dělal prvotní skicy k ději) , ale celé obrázky již nevybarvoval. Konturista udělal konkury perem a kresbu tuší, koloristky zase vyplňovali konkury barvami. Zajímavé.
Uchvátila mě titěrná práce akvarelovými barvami, při které Zdeněk Miler vykresloval kytičky na louce. Ty drobné detaily, ten kontrast naivně ztvárněných šnečků, krtků a pejsků a proti nim téměř reálně vypadající louka či sem tam nějaký strom. To vše dotváří přístupnost dětem a zapadá jim to do jejich dětské představy o světě kolem. A o světě pohádkovém.
Jak namalovat sníh?
To je otázka? Sníh není jen bílý, jak známo. A jak takoví mistři jakými Zdeněk Miler dozajista byl, malují sníh? Krásně, ve vystínovaných plochách jsem našla modrou, šedou a hnědou. A nebe? Nebe bylo na jednom obrázku až plastické, krásně jemně "vyťupkované".Krtek a medicína? Kolik práce dal ten lev s bolavým zubem vidíte až nyní, na originálním obraze, ty mnohé odstíny a pečlivost, ze které ale i tak vystupují znaky teplé lidské práce a srdce, které jim autor věnoval. Ovšem rybičky a krtek v žaludku velryby… no skoro jsem zase měla ten nepříjemný pocit po těle, jako když jsem byla dítě.
Krtek prostě umí vzbuzovat emoce a je úžasným zážitkem vidět tyto obrázky naživo a moci se očima dotknout pravé mistrné práce Zdeňka Milera. Jen škoda, že se nemohu podělit o fotky, na výstavě bylo fotografování na přání rodiny zakázáno.
Čínské inspirace
Součástí výstavy je v dalších místnostech galerie také expozice jeho manželky, Emilie Milerové s názvem Čínská inspirace. A ani té jsem neodolala. Naprosto jiný styl!
Emilie Milerová (1936) od roku 1997 žije a maluje v Praze. Její obrázky jsou snové, vyhrává si s kresbou a malbou tuší a různými odstíny, které evokují zasněný stav. Je určitě dobře, že se z ženy v domácnosti časem, která snila o studiu textilního a módního návrhářství stala výtvarnice, která má co nabídnout. V její tvorbě je znát znalost přírody a také to, že se umí vcítit do čínského umění. Pro nás je to příjemné ovanutí jednoduchou energií a vzdušností jejích obrazů.
Zdeněk Miler natočil na 70 filmů, z nichž přibližně 50 bylo právě o Krtečkovi
Ilustroval na 40 knih pro děti
Foto: Dům U Jonáše, R.Petříčková
Zdroj: Projekt Baraka - galerie pro malíře a fotografy www.projekt-baraka.cz

Kam dál